Top 10 nohejbalových úspěchů Sokola Zbečník v roce 2013
1. senzační 1.místo ZPZ Kids v okresní skupině na Štěpánském turnaji v Hronově (Šimek, Pohl, Polák), 2. Vítězství na nabitém turnaji dvojic Venca Cup v Bílé Třemešné (Prouza, Vlach), 3. 4.místo a skvělý výkon Vaška Pohla na mistrovství ČR v singlu mladších žáků, 4. vítězství mladších žáků Sokola Zbečník na Poslední smeči v Prostějově (Polák, Beran, Pohl), 5. triumf ZPZ na turnaji v Libranticích (Prouza, Vlach, Doležal), 6. 3.místo na turnaji dvojic do 13 let v Modřicích (Polák, Pohl), 7. skalp reprezentanta Mrákavy na Memoriálu Ládi Hrnčíře v semifinále (Bitnar, Prouza, Vlach), 8. velký obrat ze stavu 2-4 na zápasy a vybojovaná výhra v těžké poslední dvojce v domácím zápase A týmu KP s Černčicemi 9. 5.-8.místo na 1.poháru ČNS starších žáků na Kotlářce Praha (Polák, Beran, Pohl), 10. obrat s Hradcem v KP z 0-3, 1-1 a 7-9 až na 5-3.
Fotky z Ledče-velmi smolné 5.místo(čtvrtfinále 10-3, 9-10,9-10)…
Semifinále: ZPZ-DOK 2-0 (10-4, 10-7)
Finále: ZPZ-Kupští 0-2 (9-10, 5-10)
Celkové pořadí: 1. Kupští, 2. ZPZ, 3. Dok, 4. Votýpkáři, 5.Cíca tým.
Pohádka v podání ZPZ Kids
Mým přáním bylo, aby si zahráli na Štěpánském turnaji také naši dva talentovaní mladíci Vašek a David a získali tak další cenné zkušenosti. Dlouho jsem zvažoval, jak to vlastně postavit, nakonec jsem se rozhodl ke klukům na síť dát Matěje Šimka, i když určité pochybnosti vzhledem k jeho výbušné povaze tam samozřejmě byly. Cílem, který jsem viděl jako reálný, byl postup mezi nejlepší 4. Rozpis utkání jsem se snažil jako pořadatel ušít našim na míru, což si myslím docela vyšlo. Na úvod ZPZ Kids dostali nerozehraný tým Nul. V prvním setu byl soupeř ještě opravdu tragický, v podstatě na něj stačil Vaškův servis a tedy jasná výhra 10-2. Ve druhém setu sice už protivníci začali vzdorovat, ale Kids si důležitou první výhru vzít nenechali (10-7), a základ postupu tak byl položen. S Černou zmijí v dalším zápase se v 1.setu nedařilo Matějovi na útoku, ve druhém setu ale přišlo zlepšení a kluci to po velkém boji doslova urvali nejtěsnějším poměrem 10-9. Se dřevíčským béčkem měl zápas až nečekaně hladký průběh, na síti se prostřídali všichni a jasná výhra znamenala už jistý postup! Dále už přituhovalo, nastoupil černý kůň-tradiční Bez názvu. Obrannou taktiku na Milana jsme měli vymyšlenou do puntíku, kluci se jí drželi a excelentně chytali v poli, k tomu přišel občas nějaký ten bodový útok, či chyba soupeře a další obrovsky cenný skalp byl na světě (dvakrát 10-7)! V posledním zápase skupiny se hoši utkali se superfavoritem-V.Dřevíčem A. Soupeř se v úvodu dostal do několikabodového vedení, pak však u něj zřejmě došlo k mírnému uspokojení a podcenění a to Kids prostě v tento den trestali: obrat až na 10-9! Ve hře bylo dokonce 1.místo ve skupině, což však v tuto chvíli nebylo až tak důležité. Naši se prostřídali na síti, soupeř už ukazoval svou kvalitu a set si pohlídal (5-10). Bilance ve skupině byla tedy těžko uvěřitelná-3 výhry, 2 remízy a jen o horší vzájemný zápas 2.místo! V semifinále na děcka vyšlo znovu Bez názvu, které toužilo po odvetě za porážku ve skupině. Naši borci se však po celý den ještě zlepšovali a předváděli v poli doslova zázračné zákroky. Nebáli se hrát tělem a hlavně oběma nohama, čímž nepřestali udivovat přítomné početné publikum a sklízeli jeden uznalý potlesk za druhým. Přestože bych si na to určitě nevsadil, tak Bez názvu opět nezískalo ani set a senzační postup do finále byl skutečností! Bíťa jen nevěřícně kroutil hlavou a po utkání jen tiše podotkl-oni všecko vzali… Ve druhém semifinále se pak zrodilo velké překvapení, Dřevíč A ztratil vyhraný zápas s Černou zmijí a bylo jasné, že finále bude pouze mezi zbečnickými. V prvním setu to byla velká bitva, kterou znovu rozhodlo asi větší srdíčko našich, kteří počtvrté v turnaji vyhráli 10-9 a ve druhém setu to už byla euforie. Mezihra bez chybičky, Mates na síti podal nejlepší výkon dne a pohádka tak byla dovršena. Když David zázračně vybral Vítkův kraťas a ještě z toho dal bod, tleskali úplně všichni a na konci byli kluci od některých diváků oceněni i potleskem vestoje. Bomba, paráda, nádhera-tohle nečekal vůbec nikdo, není v podstatě co vytknout (snad pouze příliš opatrný servis?), David i Vašek zahráli naprosto bez respektu jako zkušení mazáci, Mates si svůj premiérový triumf taky pořádně vychutnal. Co musím opravdu ocenit je obrovské zlepšení nahrávky u Vaška za poslední dobu! Jen tak dál! ZPZ!!! 
Výsledky: Skupina: ZPZ Kids-Nuly 2-0 (10-2, 10-7), ZPZ Kids-Černá zmije 1-1 (6-10, 10-9), ZPZ Kids- V.Dřevíč B 2-0 (10-3, 10-2), ZPZ Kids-Bez názvu 2-0 (10-7, 10-7), ZPZ Kids-V.Dtřevíč A 1-1 (10.9, 5-10)
Semifinále: ZPZ Kids-Bez názvu 2-0 (10-8, 10-7)
Finále: ZPZ Kids-Černá zmije 2-0 (10-9, 10-6)
Celkové pořadí: 1.ZPZ Kids, 2.Černá zmije, 3.V.Dřevíč A, 4.Bez názvu, 5.V.Dřevíč B, 6.Nuly.
Opět po roce pořádáme Štěpánský turnaj v Hronově!
Hodnocení sezony nohejbalového oddílu Sokola Zbečník A v roce 2013
Co přinesla sezona 2013? Zřejmě nejsilnější obsazení KP mužů minimálně za posledních 5 let! Posuďte sami: Neporazitelný Rožnov v čele s Martinem Kleandrem, jeho bratrem ,,Pupákem,, či oběma Součky, jako vždy silné Batňovice s Česťou Teichmanem, nestárnoucím Dvořáčkem či Jirkou Minaříkem, o Honzu Marka posílené už tak výborné Černčice s Láďou Rundem, Martinem Řehákem a Lukášem Koutným, letos taktéž nabitá Slavia Hradec Králové, kde Martin Stejskal přivedl do týmu exligového Sama s fenomenálními polaři-bratry Urbčíky, a k tomu navíc ještě Peklo, které sestoupilo ze 2.ligy, ale stále má velmi kvalitní hráče jako Michal Jindra, Jan Krejčík, nebo Michal Hostinský.
A co my-Sokol Zbečník? Před sezonou jsme asi jako jediní v kraji spíše oslabili, když skončil jak Honza Vencl, který se vrátil do Horní Radechové, dále nemohl kvůli vážným zdravotním problémům bohužel hrát už ani velký srdcař Jarda Volhejn a pauzu si dal také náš tahoun Honza Hejzlar. Kvůli přání strávit více času s rodinou, velkému psychickému vypětí, nedostatečné tréninkové morálce týmu, a také kvůli nerespektování některých hráčů, skončil jako kouč rovněž Borek Ekrt.
Naopak jsem byl rád, že nás posílil z Dolní Radechové podle mého názoru velmi nedoceněný hráč Michal Ducháč, který možná až předčil naše očekávání a byl jednoznačně tahounem týmu. Jako šestý hráč v základní sestavě dostal šanci náš odchovanec a stále velmi mladý Matěj Šimek, který ve své premiérové sezoně v našem dresu rozhodně nezklamal a je velkým příslibem do budoucna. Snažili jsme se do týmu získat také Lukáše Doležala, který se mnou a Culdou jezdí již skoro rok po turnajích, ale Velké Petrovice nám ho před sezonou pro nedostatečný počet hráčů ještě neuvolnily.
Sezona začala těžkým domácím zápasem s Batňovicemi. Soupeř prokázal svoji kvalitu a vítězství 5:2 si s přehledem pohlídal, náš výkon byl zbytečně nervózní..
Hned ve druhém kole nás čekalo derby na Petrovicích, které jsme svou bojovností zvládli, a přestože zápas nebyl zdaleka tak jednoznačný, jak by se mohlo podle výsledku zdát, zvítězili jsme 5:0!
Poté jsme sehráli výborný zápas s Rožnovem, kde chybělo trošku toho štěstíčka, padli jsme až po velkém boji nejtěsnějším poměrem 4:5.
Na další zápas jsme se vypravili do Horní Radechové, kde se nám nepovedly úvodní dvojky a prohrávali jsme hned 0-2, nepříznivý vývoj nás ale nezlomil a podařilo se nám po zlepšeném výkonu otočit až na konečných 5:2!
Pak přišly další 3 venkovní zápasy a naše herní i výsledková krize..
Zřejmě nejhorší výkon jsme podali na hřišti Pekla, kde se naprosto zbytečně prohrálo 3:5 (v tomto zápase se nedařilo vůbec nic, nedokázali jsme dotáhnout ani vedení 7:3), poté jsme příliš nevzdorovali ani v Černčicích, kde jsme prohráli jasně 2:5 a do třetice všeho zlého jsme zavítali do Batňovic.
Zde jsme ovšem podali parádní výkon a sahali za stavu 4:3 pro nás po senzačním vítězství, jenže útok na vítězství jsme neproměnili a padli smolně 4:5.
Další zápas jsme sehráli doma s Hradcem, který přijel v plné síle a obě první dvojky vyhrál ve 3.setu 10:9. Aby toho nebylo málo, získal stejně o jeden míč i třetí zápas a vypadalo to s námi beznadějně. Taktéž druhá naše trojka prohrávala a stav byl dokonce hrozivých 0-3 na zápasy, 1-1 a 7-9 ve 3.setu! Tady nastalo naše zmrtvýchvstání, zápas jsme zázračně otočili, snížili na 1-3 a nadechli se k velkému obratu. Najednou jsme hráli v euforii, velkou bojovností vydřeli všechny trojky i loženou dvojku a naše první dvojka obrat už dokonala-5:3!
Posílení touto skvělou výhrou jsme si zajeli na ,,výlet,, do dosud neporaženého Rožnova. První dvě dvojky jsme prohráli, soupeře tak trochu uspali a potom co jsme urvali nejtěsnějším poměrem první trojku, jsme stav otočili už na překvapivých 4-2 pro nás. S první trojkou Martina Kleandra jsme odehráli vyrovnaný zápas se špatným koncem a Rožnov snížil na 3:4. Následně nastoupila naše první dvojka na oba Součky a pevně jsme všichni věřili ve vítězství. Doma je kluci rozbili a navíc si Drahoš starší přivodil zranění. Ale kdeže! Ačkoliv při každém pohybu sténal bolestí, neuvěřitelně ze všeho bodoval a Rožnov dokráčel k vítězství. I poslední dvojku pak už s přehledem zvládl, do třetice jsme tedy prohráli 4:5 a byli velmi zklamaní..
Naše jarní bilance tedy byla nepříznivá: 3 vítězství a 6 porážek, Přestože jsme nepodávali v některým zápasech vůbec špatné výkony, tak tomu pořád kousek chyběl. Většinou se nám nedařilo skloubit formu všech hráčů, vždy se dařilo jen jedné polovině mančaftu. Trápila nás především druhá trojka a druhá dvojka.
Osobně jsem podával na jaře převážně špatné výkony, v zápasech KP to na rozdíl třeba od některých turnajů nebylo ono a byl jsem si toho vědom (s výjimkou snad posledních zápasů s Hradcem doma, v Batňovicích a Rožnově). Spokojen se sebou nebyl ani Culda, který navíc v průběhu jara napsal, že v další sezoně hrát nebude s tím, že to je bída, což bych tedy rozhodně neřekl, ale známe ho.. Matěj dělal co mohl, především ve trojce podával velmi dobré výkony, naše hlavní dvojka Michal s Davidem ze začátku sezony hrála naprosto skvěle, jen velká škoda rozhodujících dvojek v Batňovicích a Rožnově, jinak ale patřila k tomu nejlepšímu v celé soutěži, taktéž trojka se klukům velmi dařila.
V létě se nám podařilo dotáhnout příchod Lukáše Doležala a konečně nás bylo alespoň 7 a mohlo se i vystřídat.
Na úvod podzimu přijela Horní Radechová i s Tomášem Kupským a dal se očekávat těžký zápas. Vypořádali jsme se ovšem s tímto faktem nad očekávání a po velmi dobrém výkonu jsme zaslouženě vyhráli 5:2.
Další zápas jsme sehráli v Hradci, kde se nám ale nepodařilo vyhrát ani jednu z dobře rozehraných prvních dvojek (my s Culdou stejně jako doma s Urbčícima prohráli na 9ky, když jsme měli útok) a muselo se dotahovat. Poprvé, co ve Zbečníku pamatuji, se pak také nepodařilo Davidovi udělat ani 1 bod ze 4 zápasů a to je pro ZPZ morová rána… Prohráli jsme 3:5 a tato porážka nás velmi mrzela!
Na závěr nás čekala série 3 domácích zápasů, všechny jsme kvůli počasí museli odehrát ve zbečnické hale. Nejprve přijelo Peklo, čekali jsme vyrovnaný zápas, ale podařilo se nám porazit jak soupeřovu první dvojku, tak i trojku a jasné vítězství 5:0 bylo na světě!
Hned následující den dorazily Petrovice a k vidění bylo utkání, které očitým svědkům vyrazilo dech. Hrálo se na obou stranách na hranici sebeobětování, Tomáš Valášek si vzpomněl na mladé reprezentační časy-no prostě bylo se na co dívat! Naštěstí jsme vyhráli obě první dvojky a soupeř tak byl pořád o krůček pozadu. Rozhodující dvojku rozsekl zkaženým podáním Martin Thér a tak derby po obrovské bitvě bylo naše poměrem 5:3!
Jako bonbonek na závěr jsme přivítali nabušené Černčice. První dvojku jsme prohráli, naštěstí se nám podařilo po boji srovnat a po první trojce jsme se dostali do vedení 2:1. Soupeř však poté prokázal kvalitu a utekl nám na 2:4. Nevzdali jsme se a dokázali jsme slabší trojku soupeře s přehledem porazit, naše první dvojka pak také zabojovala a bylo srovnáno na 4:4. Poprvé za tu dlouhou dobu, co jsem toho už odehrál za Zbečník v KP mužů, jsem rozhodoval zápas v poslední dvojce a navíc se svým dlouholetým spoluhráčem od žáčků… Proti jedné z nejlepších dvojek v soutěži (Honza Marek, Martin Řehák) jsme s Culdou prohráli 1. set 5-10 a ve druhém ještě prohrávali 2-4. Naštěstí jsme se dokázali vzchopit, silou vůle se dostali do vedení a urvali 2.set. V rozhodujícím 3. setu jsme měli asi o něco větší srdíčko, vyhráli po nechytatelném kraťasu Culdy 10-9 a obrovská radost mohla propuknout-5:4 pro Zbečník!
Nakonec jsme tedy skončili na 4. místě a srovnali bilanci vítězství a porážek na 7-7. Sezonu tedy lze hodnotit po nepříliš vydařeném začátku přeci jen jako úspěšnou! Dařilo se nám v domácím prostředí, kde jsme vyhráli 5 zápasů ze 7 a prohráli jen s Rožnovem a Batňovicemi, naopak venku tomu bylo přesně naopak-dokázali jsme vyhrát jen v Radechové a na Petrovicích. Nejlepší výkony a parádní obraty jsme předvedli doma s Hradcem a Černčicemi, tam jsme to opravdu vybojovali. Naopak nejhorší zápas jsme sehráli asi v Pekle.
Lukáš k nám zapadl bez problémů a byl jsem s jeho výkony, přes některé menší výpadky, velmi spokojen, Culda hrál druhou půlku soutěže jako z partesu, ve velké pohodě a myslím, že si po nepovedeném začátku sezony, kdy byl také jako zbečnický odchovanec velmi zklamán našimi výkony i výsledky, spravil chuť a měl z nohejbalu zase radost (z čehož mám i já velkou radost!)
Ještě také musím zmínit některé krásné úspěchy zbečnických hráčů na turnajích: na Memoriálu Ládi Hrnčíře jsme s Mírou a Culdou obsadili krásné 2. místo, když jsme v semifinále senzačně porazili reprezentanta Mrákavu.
K dalším úspěchům patří 2. místo na Zmije Cupu sestavy Michal, Matěj, David.
My s Culdou vyhráli senzačně turnaj dvojic s názvem Venca Cup v Bílé Třemešné, ve Dřevíčí a v Rychnovku jsme obsadili také na dvojkách vždy 4.místo.
Naše trojka s Culdou a Lukášem obsadila 4.místo na turnaji o Skleněný pohár v Novém Boru, stejné umístění pak vybojovala na turnajích v Pekle nad Zdobnicí a v Hnátnici, v Liberci jsme skončili třetí, 3.místo jsme také urvali na turnaji v Letovicích. Druzí jsme byli na Přičnici a největším dosavadním úspěchem bylo naše velké vítězství na turnaji v Libranticích.
Jak to bude s příští sezonou zatím nikdo neví, ale byl bych rád, kdyby zůstal stávající kádr-tedy nepotvrdily se zvěsti o nesmyslných koncích Michala, Culdy a dalších. S radostí bych také uvítal návrat Honzy Hejzlara, který pravidelně svědomitě trénuje a patří stále ke špičkovým hráčům a v neposlední řadě bych si přál, aby se k trénování vrátil také srdcař Borek. ZPZ!!!
Sezona nohejbalového oddílu Sokola Zbečník A v KP mužů v roce 2012
Na startu sezony 2012 jsme se nacházeli ve velké nejistotě a citelně oslabení. Skončilo u nás hodně kvalitních hráčů-Honza Marek, Martin Dostál i Lenka Plachá a ještě několik dnů před uzávěrkou přihlášek do KP jsme nevěděli, zda budeme vůbec soutěž hrát, jelikož nás bylo všeho všudy 5 (David, Honza, Culda, já a Míra).
Borka napadla na poslední chvíli spásná myšlenka zavolat svému dlouholetému kamarádovi a taktéž velkému nohejbalovému srdcaři: Jardovi Volhejnovi a poptat se, jestli by neměl nějaký nápad, jak nám pomoci. Dopadlo to tak, že se Jarda rozhodl ještě po letech v okresu zahrát si (jak říkal na stará kolena) kraj a přivedl s sebou také mladého Honzu Vencla.
Nutno podotknout, že zřejmě nikdo nemohl v té době čekat, jaké terno to pro nás po nepříliš vydařené sezoně 2011 bude. Jarda neuvěřitelně pomohl jak herně (když dokázal během chvíle kvůli touze po úspěchu shodit 10 kilogramů, dostal se do skvělé formy a hrál vskutku jako zamlada), tak svojí neustále pozitivní náladou a obrovskou chutí do nohejbalu nakazil všechny v týmu, což byla další mimořádně silná morální podpora pro celý náš zbečnický tým.
Hned v úvodu sezony jsme se postarali o velkou senzaci, když jsme doma překvapivě porazili favorita celé soutěže Rožnov v poměru 5:3 a nastartovali dlouhou vítěznou sérii-porazili jsme postupně Peklo B, Velké Petrovice, Černčice, Horní Radechovou a Sloupno raději ani nepřijelo. Dlouho jsme celou soutěž vedli, až v závěru základní části přišla těsná prohra 4:5 v Hradci a také s Batňovicemi.
Do play-off jsme přesto vstupovali z krásné 3.pozice, jen o horší vzájemný zápas za Batňovicemi, se kterými jsme se tedy utkali v semifinále.
Úvodní domácí zápas ve zbečnické hale nám ale vůbec nevyšel, soupeři stísněný prostor velmi vyhovoval, dařilo se mu doslova vše na co sáhl a my tak prohráli bez jediné výhry 0-5. V odvetě jsme se vyhecovali ke skvělému výkonu a po zásluze jsme poprvé v historii v Batňovicích zvítězili poměrem 5-1, na postup do finále to však již bohužel nestačilo.
Nevěšeli jsme hlavy a v souboji o 3. místo se nám podařilo silné Černčice přehrát doma 5:2. Velmi se nám vydařil úvod zápasu, když jsme se dostali velkou bojovností do vedení 4:0 a pak již zápas dotáhli do vítězného konce.
I na horké půdě soupeře v odvetě jsme po vyrovnaném začátku svého soka zlomili, vyhráli stejným poměrem jako v domácím prostředí 5:2 a zaslouženě tak získali bronzovou pozici.
Suma sumárum: Možná trochu nečekaně nakonec velmi úspěšná sezona, za což lze pochválit bez výjimky celé naše mužstvo, přeci jen ale bych vyzdvihl Jardu Volhejna a jeho blahodárný vliv na mančaft! První zápas za nás odehrál v té době stále ještě žák Matěj Šimek, který zvládl v Pekle s Jardou vyhrát důležitou vloženou dvojku.