Do Nového Bydžova jsme se předběžně dohodli, že pojedeme v sestavě Honza Andrýs, já a vzali jsme na zadáka naší velkou malou naději Vaška, pro kterého to měl být křest ohněm a zatím nejkvalitnější turnaj, který kdy odehrál. Maminka Petra nám v autě vytkla jako cíl pro turnaj 3. místo, čemuž jsem se v duchu pousmál a realisticky vyhlásil za úspěch postup ze skupiny. Honza byl o něco optimističtější a považoval by za velký úspěch dostat se do osmičky. Konkurence se sjela vskutku nabušená a já nepamatuji, kdy jsem hrál ve Východních Čechách silněji obsazený turnaj, snad jen s výjimkou tradičních Pardubic. Turnaj se hrál ve 3 halách. Ve staré sokolovně vskutku bylo moc málo místa, v té nové bylo sice prostoru dostatek, ale zase nebyl ideální povrch a míč, v nafukovačce se pro změnu hrálo pro nohejbal na nepříliš typickém umělém povrchu. My se přesunuli do prostorné haly a v šestičlenné skupině jsme se postupně utkali se starými známými-Dašicemi (Jarda Hoffman, David Konečný), s Osečnou, se sympatickou rodinkou Krunertových (táta Radek se syny Míšou a Štěpánem), domácím posíleným Novým Bydžovem a Olešnicí v sestavě s levákem Gebou či legendárním Kaiserem. Na úvod jsme sehráli zvláštní zápas s Dašicemi, přestože to byl 1. zápas, nebyla to od nás opravdu žádná sláva a po ospalejším výkonu a pokažené koncovce 2. setu jsme uhráli čistou plichtu. Také s Osečnou jsme svůj výkon příliš nezlepšili, soupeř hrající na 2 smečaře (levák, pravák) hrál navíc výborně a po prohraných devítkách jsme nezvládli ani druhý set a nepříjemná porážka 0:2 byla na světě. Ve 3. zápase s rodinkou Krunertových jsme začali lépe, ale málem ještě promarnili vedení 9-6, když se nám nedařilo v závěru dostat se přes soupeřův výborný blok a až za devítek jsme set urvali, také ve 2.setu jsme se neskutečně natrápili na získání každého bodu a k vidění byly místy nekonečné výměny, protože žáci od soupeře se v poli doslova překonávali. Nakonec jsme znovu těsně vyhráli a srovnali tak naší zápasovou bilanci. Pak nás čekali domácí a znovu to byl veliký boj. Na devítkách jsme byli úspěšní a zápas získali zcela shodným poměrem jako ten předchozí. V tomto zápase jsme již podali zlepšený výkon, který mohl být příslibem do dalších bojů. Začátek zápasu s levákem Gebou se nám ovšem znovu nevydařil a přestože jsme dotáhli na 8-8, závěr patřil soupeři. S leváckým smečařem jsme si příliš v obraně neporadili, naštěstí soupeř ve 2.setu chyboval a nakonec jsme získali dokonce i lepší remízu. Když to vezmu celkově, nebyl to ani od jednoho z nás ve skupině nijak oslnivý výkon, mohlo to ale být i horší. Přesto jsme trochu s nostalgií vzpomínali na úterní trénink, kdy se nám všem dařilo výrazně lépe.. S bilancí 2 výher, 2 remíz a 1 prohry jsme měli stejně jako Osečná a Bydžov 6 bodů, Olešnice měla bodů 5, Krunertíci body 4 a Dašice 3. Body a sety ze všech skupin se sčítaly do kupy a udělalo se z toho pořadí prvních 18 týmů. Vyšlo to krásně tak, že se v osmifinále utkaly opět týmy z naší skupiny a to jak Osečná s Olešnicí, tak také my (celkově postup díky nepříliš dobrému skóre až z 9.místa) s Novým Bydžovem (8.místo). V prvním KO se rozloučilo několik favoritů (např. Geba s Olešnicí, nebo Míňa s Míšou Sedláčkem a jejich Mladé Buky, obrovsky namále měly také Černčice, které proti nadšeně bojujícím Krunertům utekly ve 2. setu z mečbolu). My se na play-off stěhovali pro změnu do staré sokolovny a museli se tedy přeorientovat na zkrácený herní prostor. Začátek osmifinále se nám vydařil na jedničku a soupeři jsme v 1.setu nedali šanci (10-2), ve 2.setu jsme také od začátku vedli a přestože soupeř vzdoroval a bylo to téměř bod za bod, vyhráli jsme také druhý set, tentokrát 10-8. To už byl úspěch a mohla tedy panovat spokojenost. Do čtvrtfinále jsme dostali jednoho z hlavních favoritů na celkové vítězství v turnaji-druholigové Mnichovo Hradiště, ještě posílené o Srbu z prvoligového Žďáru. Věděli jsme, že nemáme co ztratit a šli si to hlavně užít. Začátek se nám poměrně vydařil, ale soupeř postupem času v 1. setu ukázal kvalitu a nekompromisně dokráčel k výhře (7-10). To ho ale trochu ukolébalo a my do 2. setu vlétli po hlavě, podařilo se nám vypracovat si tříbodový náskok a hráli jsme vskutku skvěle. Jednak jsme hráli výborně a obětavě v poli, navíc Honza se na síti doslova rozstřílel a začal tahat své velké eso z rukávu-skákané klepáky. Jenže za stavu 8-5 přišlo zaváhání a snad první blok soupeře a bylo srovnáno. Za osmiček Honza útok ale proměnil a to samé za devítek! Vydřeli jsme tedy 3.set a soupeř nás musel začít brát pořádně vážně. Jenže jsme pokračovali ve vynikajícím a nadšeném výkonu a neustále byli o bod nahoře. Točilo se za stavu 5-4 a Honza předváděl na síti neuvěřitelné věci. Podařilo se nám chytit v poli, pak dokonce hned dvakrát za sebou a bylo to rázem 8-5. Tentokrát jsme byli v takovém laufu a euforii, že už jsme si nenechali senzační vítězství vzít a zaslouženě jsme se dočkali aplausu většiny haly. Zbečník tak byl rázem v semifinále a především rozzářený a v obrovské euforii se topící Honza trefně označil tento zápas jako triumf roku, Maňas zase označil náš a především Honzův výkon jako masakr motorovou pilou. 13letý Vašek pro změnu doslova koukal jako puk, že si to rozdá v semifinále s extraligánem Flaksem.. Vítěznou euforii jsme si přenesli také do semifinále, po parádním výkonu jsme vyhráli 1. set doslova o třídu poměrem 10-4! Když i ve 2. setu jsme si drželi dvoubodový náskok (Honza zabíjel svými nekompromisními útoky, ukrajoval cestu k finále bod za bodíkem a soupeř nebyl vůbec schopen ho chytit), zdálo se, že senzace bude dokonána, to vše do stavu 8-6 pro nás. Pak teprve přišla první chyba na útoku, za stavu 8-8 jsme sahali po mečbolu, ale soupeř s velkým štěstím chytil a proměnil, získal i poslední bod a museli jsme tak jít do 3.setu. Ani tohle nás ale nepoložilo a drželi jsme se znovu od začátku ve vedení, teprve za stavu 6-6 soupeř poprvé chytil a podařilo se mu dostat se nad nás, obrovský boj vrcholil znovu za stavu 8-8, kdy jsme chytili a Honzův nekompromisní útok zbrzdila páska a já se znovu jen držel po této výměně na konci za hlavu, jak blízko, blizoučko jsme byli již podruhé od mečbolu. Poslední náš útok skončil v síti a radovat se tak z finále mohl nakonec soupeř. Ovšem i Flaks, který si musel sáhnout na dno sil, smekl klobouk před naším výkonem a řekl, že měli pouze více štěstí, zápas jsme na míče dokonce vyhráli 26-24.. Přeci jen jsem byl po této prohře trochu zklamaný, ale zároveň odhodlaný zabojovat ještě o 3. místo v souboji s tradičním soupeřem-Janky se zkušeným harcovníkem Dvořáčkem z Batňovic, kterému měl Zbečník ještě za finále kraje hodně co vracet Znovu jsme začali perfektně a dostali se do vedení 6-1, přestože soupeř stáhl na 4-6 a nepříjemně tak dotahoval, udrželi jsme vedení až do konce-10:8. Ve druhém setu to byla do poloviny setu velká přetahovaná, přeci jen jsme ale silou vůle znovu odskočili a vybojovali tak nakonec fantastické 3.místo! Takže jak řekla ráno Petra, tak se i také stalo-kdo by to ale byl i po nemastných, neslaných výkonech ve skupině čekal?.. Především pro Vaška by měl být tento úžasný výsledek (na bedně společně s Kučerou z Čakovic a Flaksem ze Šacungu!) velkou motivací ještě víc na sobě zamakat, všichni jsme si to znovu parádně užili a zbečnická sezona snů tak stále ještě pokračuje!